20/03/2023
🙏🏻🤗
Děkuji MUDr. Iloně Ludvíkové za velmi povedený rozhovor v Deníku N. Je těžké mluvit v médiu, které není homeopatii nakloněné. Současně si velmi vážím redakce Deníku N, že dala MUDr. Ludvíkové prostor a nebáli se sdílet rozhovor s lékařkou, která homeopatii používá již více než dvě desítky let ve své každodenní praxi.
Rozhovor je určen předplatitelům Deníku N, sdílím výtah z rozhovoru a odkaz na plnou verzi.
Lucie
👉
Představte si, že by si lékaři řekli: tohle se nám sice osvědčuje v praxi, ale není to prokazatelné vědecky, nebudeme to tedy používat, navrhuje lékařka, předsedkyně rady Homeopatické lékařské asociace. Homeopatie je pro Ilonu Ludvíkovou vítaným rozšířením spektra terapeutických možností.
✅ Z toho, co jsem si přečetl, mám dojem, že pod pojmem homeopatie si různí lidé představí různé věci. Jak ji definujete vy?
🟧 Homeopatie je pro mě léčebná metoda, jedna z možností portfolia, které používám ve svých terapeutických postupech. Například odvedu svou stomatologickou práci a homeopatii pak mohu využít jako doplňkovou léčebnou metodu – třeba k léčbě oparu nebo ke snížení postoperační citlivosti pacienta, aby nemusel užívat hromady analgetik.
✅ Můžete to popsat konkrétněji?
🟧 Spíš než o homeopatii bych mluvila o homeopatické péči, protože jde o specifický přístup lékaře k pacientovi. Patří k tomu samozřejmě i léčebná složka – že pacientovi podávám homeopatický léčivý přípravek, který má biologický efekt. Rozhodně si myslím, že homeopatie zapadá do schématu evidence based medicine. Ta se obvykle popisuje tak, že ji tvoří tři složky: vědecké studie, reálné zkušenosti lékaře a konečně přání a hodnoty pacienta. Myslím, že dnešní medicína se často drží hlavně té vědecké cesty a na další dva body úplně zapomíná.
✅ Není to příliš velká paušalizace? Dá se to skutečně říci o medicíně jako celku?
🟧 Myslím, že doba covidu byla velmi poučná. Všichni, kdo děláme medicínu hlavou, jsme si uvědomili, že běžný člověk neumí pracovat s informacemi. A také to, že neuspějeme, když se budeme starat jen o fyzickou stránku, o tělo. Stejně důležitá je i psychická nadstavba a ke každému pacientovi je potřeba přistupovat individuálně. Uvnitř medicíny to otevřelo intenzivní diskusi. Máme mnoho opravdu vynikajících technologií, i my ve stomatologii, ale často se zapomíná, že na tom zubařském křesle sedí člověk, který má třeba strach nebo špatné dřívější zkušenosti. A s tím se v rámci ošetření příliš nepracuje, tam vidím rezervy.
✅ Vnímat, že je to člověk, ne jen pochodující diagnóza?
🟧 Takhle bych to neřekla. Myslím, že každý lékař do toho dává i svou vlastní filozofii, vlastní způsob, jak jak se dívá na člověka jako na celek. Bez toho medicína vůbec nejde dělat. Ale rozhodně se nebráním tomu, abych na pacienta působila pozitivně. To je pro mě část terapeutického vztahu, toho se nevzdám, zejména třeba vůči dětem, protože u těch nutně potřebuji získat důvěru. Zubař pracuje s bolestí, se strachem, proto musí umět důvěru nastolit.
✅ Vraťme se k homeopatii. Pokud je mi známo, jejím zakladatelem je Samuel Hahnemann, který zavedl princip podobnosti a vysoké ředění účinné látky.
🟧 To není z historického hlediska správně. Primární myšlenka homeopatie – léčba podobného podobným – je mnohem starší. Pochází od Hippokrata. A my, kdo jsme medicínu vystudovali, jsme na Hippokrata přísahali. Postupem času se ale začaly rozvíjet přírodní vědy, chemie, fyzika. Medicína se tím pádem odchýlila od umění zabývat se člověkem a začala se striktně zabývat pouze technologií.
Samuel Hahnemann tedy použil starší znalosti, shrnul je do uceleného systému a sepsal. Jeho hlavní dílo se původně jmenovalo Organon racionální léčby, později bylo přejmenováno na Organon léčebného umění. (Řecké slovo organon označuje nástroj či prostředek, používá se hlavně v souvislosti s myšlením, tedy ve významu pomůcka pro myšlení, pro uvažování, pozn. red.) Hahnemann podrobil kritické analýze běžné léčebné metody své doby…
✅ Což byl přelom osmnáctého a devatenáctého století.
🟧 Ano. Zjistil, že hodně z toho, co se tehdy běžně doporučovalo, například pouštění žilou, pacientovi naopak škodí. Došel k závěru, že do těla pacienta je potřeba zasahovat opatrněji, jemněji, než bylo zvykem. Tuhle úvahu pak aplikoval na typ léčby, který má v Evropě také prastarou tradici – na léčivé byliny. Uvědomil si, že některé z nich mají žádoucí biologické účinky, ale zároveň jsou velmi jedovaté. Usoudil tedy, že když se velmi silně naředí, pominou nežádoucí účinky, ale léčebný efekt přetrvá.
To je úvaha platná dodnes. Když mám například onkologického pacienta, který prochází chemickou a biologickou léčbou, nesmím mu předepsat třeba třezalku tečkovanou v čaji nebo tabletách, protože by to vedlo k nežádoucím interakcím v játrech. Onkologové na to dávají pozor a pacientům třezalku zakazují, což dělají dobře. Já mám ale možnost předepsat pacientovi tuto bylinu v homeopatickém ředění, kde vedlejší účinky odpadají, ale žádoucí biologický efekt – zklidnění, lepší spánek a tak dále – přetrvá. To je pro mě důvod, proč má homeopatie smysl, proč dodnes existuje.
K tomu přistupuje zajímavá věc – dynamizace roztoku. Hahnemann, jako většina lékařů té doby, léky sám připravoval. A ukázalo se, že jsou účinnější, když je pacientům přivezl, než když je podal ve své ordinaci. Jak cestoval? Špatně odpérovaným kočárem…
✅ Protřepávání!
🟧 Neměl to nijak teoreticky zdůvodněné, ale přišel na to, že dynamizace zvyšuje účinnost. Homeopatické léky se dodnes vyrábějí podle jeho receptur. Proto u jejich oficiálních názvů často najdete nejen písmeno C, označující centezimální ředění, ale také H – podle Hahnemanna.
✅ Odkud se podle vás bere účinnost homeopatického léku? Logicky vzato jsou jen dvě možnosti. Buď je to malým množstvím molekul původní účinné látky, které v roztoku i po všech ředěních zůstalo. Nebo nějakou změnou, která proběhla v rozpouštědlu. Přírodní vědy se k oběma variantám staví hodně skepticky.
🟧 Je to zajímavá otázka. Čím jsem starší, tím víc si myslím, že se přesného vysvětlení už nedožiji. Byla bych moc ráda, kdyby se do toho dalo nahlédnout, ale bohužel všechny dosavadní pokusy o vysvětlení vedly do slepé uličky. Nekloním se k žádné konkrétní teorii fungování homeopatických léků. Ze své zkušenosti vím, jak lék působí na pacienty. Všechno ostatní přenechávám vědcům. Zabývá se tím mezinárodní Homeopathic Research Institute, kde se provádějí studie na buněčných kulturách, na zvířatech, na rostlinách a tak dále. Jejich výsledky ukazují, že nejde jen o placebo, že tam je reálný léčebný efekt.
✅ Podle přírodovědců, se kterými jsem mluvil a jejichž práce jsem četl, nejsou studie, které údajně prokazují účinnost homeopatik, nijak přesvědčivé. Jejich výsledky jsou například často nerozlišitelné od náhodných vlivů, od statistické chyby.
🟧 Při vší úctě k fyzice a chemii si myslím, že takovým názorům chybí biologický a lékařský vhled. Je taková známá legrační věta, že živý organismus se za přesně definovaného tlaku, teploty a složení prostředí vždy chová tak, jak ho zrovna napadne. Nevím, jestli jsou biologické systémy vždy dobře uchopitelné metodami, které se osvědčují ve fyzice a chemii. To se už dostáváme k filozofii vědy. Věda se zabývá tím, co je měřitelné. S tím, co měřitelné není, pracovat neumí.
✅ A medicína ano?
🟧 Představte si, že by si lékaři do jednoho řekli: tohle se nám sice osvědčuje v praxi, ale není to prokazatelné fyzikálně a chemicky, nebudeme to tedy používat.
Mě zajímá hlavně praktické hledisko. Homeopatie je pro mě pokračováním fytoterapie, tedy využití bylin, ale díky vysokému ředění se zbavuji rizika alergií a lékových interakcí. Což je důležité, protože v populaci je alergiků stále více. Uvařit si heřmánkový čaj, jak to dělaly naše babičky, dnes není jen tak, protože stále více lidí má alergii na heřmánek!
Homeopatie má své typické indikace, výborně funguje na funkční psychosomatické potíže, ale má také samozřejmě svoje limity. Se zlomenou nohou jdu za chirurgem – rentgen, operace, fixace, teprve pak to lze podpořit i homeopatiky. Je to prostě část mého lékařského portfolia, jedna z možností, které mohu použít.
Máte třeba pacienta, který se necítí dobře, má třeba trávicí potíže, nadýmání, pálení žáhy a tak dále. Udělají se mu odběry, gastroenterolog ho vyšetří endoskopicky a zjistí, že tam vlastně nic není. Naštvaný pacient odchází zpět ke svému praktickému lékaři a ten řekne, no tak dobře, bude to tedy asi stres, psychika, a nasměruje ho k dalším specialistům. Ale už se nezamyslí nad tím, že pacientovo tělo už ty stresy nějak zpracovává ve fyzické rovině. Právě tady by v primární péči měla homeopatie velký smysl, protože by odbourala ta gigantická množství pacientů, kteří se zbytečně valí systémem sem a tam. Praktik by je mohl ošetřit už v tom primárním záchytném filtru.
✅ Taková důkladná práce s pacientem, hledání všech souvislostí, to musí zabrat obrovské množství času lékaře.
🟧 Nemusí. Když jsem jako praktická stomatoložka pracovala v Říčanech u Brna, měla jsem kolem 2500 pacientů a stačilo mi, že jsem je viděla na preventivních prohlídkách. Z osobní i rodinné anamnézy jsem si byla schopna odvodit vše, co jsem potřebovala. Věděla jsem, jaké léky užívají. Na kartu pacienta jsem si byla schopna podle toho všeho napsat homeopatický lék jeho citlivého typu. Tím pádem jsem věděla, jak s tím člověkem pracovat, jaká epigenetická doporučení mu dávat.
✅ Umíte navrhnout homeopatickou léčbu i někomu, koho vidíte poprvé v životě?
🟧 Ano, může to být například v rámci akutního zubního ošetření. Pacienty zpočátku překvapovalo, když přišli třeba se zánětem, já jim vyčistila zubní kanálky – nepříjemná záležitost – a pak jsem jim doporučila třeba lék Hypericum perforatum (to je právě třezalka tečkovaná, pozn. red.) nebo Belladonnu. Divili se, že to zabírá lépe než analgetika.
Celý rozhovor je k dispozici předplatitelům Deníku N 👉
https://denikn.cz/1095053/je-pro-me-dulezite-ze-to-funguje-biologicke-systemy-se-nedaji-vzdy-podchytit-vedecky-rika-homeopatka/?ref=inc
