Mindful - poradenstvo a tréningy všímavosti

04/12/2025

Malý „TEST DUŠE“
(inšpirované Davidom Bedrickom)
Ak chceš zistiť, nakoľko si v kontakte so svojou dušou, netreba žiadnu veľkú diagnostiku. Stačí si úprimne položiť 4 otázky – a všimnúť si, čo v tebe vyvolajú.
Nejde o nafúknutie ega. Skôr o to, kde si sa naučil(a) o sebe pochybovať. A keď hovorím o duši, nemyslím nič nadprirodzené. Skôr tú najhlbšiu časť človeka, kde sa rodí citlivosť, zmysel a vnútorná pravda.
1. INTELIGENCIA
Do akej miery dôverujem tomu, že mám vlastný, jedinečný typ inteligencie?
Nemyslím tabuľkové IQ, inteligencia má rôzne podoby, telesná, jazyková, hudobná atď, napr.:
čomu rozumiem ja, čo iní často nevidia?
čo viem vnímať, zachytiť, prejaviť, čo je pre mňa prirodzené?
Všímaj si: ozve sa skôr „áno, niečo tam je“ alebo „kto som ja, aby som si to o sebe myslel(a)“?
2. KRÁSA
Viem o sebe pomenovať aspoň jednu vec, ktorú by som nazval(a) krásnou – aj keby ju nikto iný nevidel?
Môže to byť napríklad:
pohľad, hlas, spôsob, akým počúvaš
humor, gesto, ako sa dotýkaš ľudí
telo v pohybe, tvár, keď si úprimný/á
Je tam niečo – alebo úplné ticho?
3. SILA / MOC
V ktorých situáciách cítim, že mám reálny vplyv? Že nie som len ten/tá, kto reaguje, ale aj ten/tá, kto pôsobí?
Nie „moc nad svetom“, ale napríklad:
dokážem upokojiť dieťa?
viem priniesť jasno do chaosu?
viem povzbudiť, pomenovať pravdu, zmeniť atmosféru v miestnosti?
Berieš túto silu vážne – alebo ju okamžite zmenšíš vetou „to nič nie je“?
4. VÁHA EXISTENCIE
Do akej miery prežívam, že moja existencia má váhu a opodstatnenie? Že som legitímnou súčasťou tohto vesmíru – s jedinečným miestom, ktoré nikto iný nezastúpi?
Skús vetu:
„Moja existencia má váhu. Mám právo tu byť taký/taká, aký/aká som.“
Znie to aspoň trochu pravdivo, alebo to naráža na tvrdú stenu?
Pointa nie je odpovedať „správne“.
Pointa je všimnúť si, kde sa ozve napríklad:
hanba („kto som ja, aby som si toto o sebe myslel(a)“),
odpor alebo cynizmus („to je prehnané / nepríjemné / nezmysel“),
alebo prázdno či zmrznutie („neviem… nič necítim… nič ma nenapadá“).
Práve tam často sedí najväčší kus duše, ktorú si kedysi musel(a) schovať, aby si prežil(a) – a ktorá dnes čaká, či ju konečne začneš brať vážne.
Andrej Jeleník

24/10/2025

Podporte vydanie skvelej knihy Odvaha k súcitu. 💪❤️

10/10/2025

Psychológ Andrej Jeleník nám ešte pred nahrávaním rozhovoru povedal, že jeho klienti si otázku, či zverovať sa s nepríjemnými pocitmi nie je len zbytočným kňučaním, kladú veľmi často. Už len to, že si tú otázku položia, podľa neho o niečom hovorí. „Je to skrytá kritika...

07/07/2025

👌

Mezi radami o emoční regulaci je jedna velice populární: „Když je dítě ve stresu, naučte ho zhluboka dýchat.“ (Konkrétní techniky se mohou lišit.) Někdo by řekl, že dýchání je naprosto přirozená věc. A hlavně – funguje! Ale proč musíme být opatrní?

🤔 Proč dechové techniky fungují?

- Hluboké, pomalé dýchání vede tělo pryč z režimu „bojuj nebo uteč“: okamžitě vysílá do mozku signál, že akutní nebezpečí pominulo. Je to jako stisknutí nouzové brzdy pro rozjetou paniku nebo vztek.
- Dechové techniky přímo ovlivňují stav nervového systému: pomalý a hluboký dech aktivuje parasympatický nervový systém a „zapíná“ v těle režim „klid a bezpečí“.
- Takové dýchání snižuje fyzické projevy stresu: prakticky okamžitě se snižuje srdeční tep, klesá krevní tlak a uvolňuje se svalové napětí.

Krátkodobý efekt vidíme hned. Dítě je v klidu. Emoce se „zpracovala“. Nebo se to jen zdá?

🧐 Co ve skutečnosti děláme?

1. Vytváříme zmatené poselství

Nejdříve dítěti řekneme: „Je v pořádku být naštvaný,“ nebo „Smutek je normální.“ Hned vzápětí ale dodáme: „A teď hezky pomalu dýchej, ať ta emoce rychleji přejde.“

Co si z toho dítě vezme? Zprávu, že jeho emoce je vlastně v pořádku jen do určité míry. Že je to něco, co je potřeba rychle ovládnout a odstranit. Místo abychom emoci přijali a dali jí odeznít, učíme prožívání obcházet technikou. Tím dáváme najevo, že ta velká, skutečná emoce je pro nás dospělé příliš moc a nezvládáme ji.

2. Přesouváme odpovědnost na dítě

Když dítěti v těžké chvíli dáme instrukci: „Když se cítíš naštvaný, máš dýchat takhle...“, v podstatě mu říkáme: „Tohle je tvůj problém, poraď si s ním sám.“

Co dítě doopravdy potřebuje? Opak. Potřebuje dospělého jako bezpečný přístav. Potřebuje, abychom mu pomohli tu velkou a zahlcující emoci unést. Zvládat emoce v celé jejich intenzitě se dítě učí tím, že je prožívá s námi, ne tím, že ho naučíme, jak to má zvládnout samo pomocí dýchání. My máme být těmi, kdo pomáhá dětem s emocemi, dokud se nenaučí, že i tak velké bouře zvládnou.

3. Upozorňujeme na to, co by mělo být automatické a přirozené

Dýchání je automatický, životně důležitý proces. Když na něj začneme příliš soustředit pozornost dítěte, můžeme paradoxně vytvořit další důvod pro úzkost.

Gordon Neufeld popisuje, že nejvystresovanější děti, které kdy viděl, byly ty, jež se bály, že zapomenou dýchat, a neustále si svůj dech hlídaly. Místo uvolnění jsme jim dali další úkol, ve kterém mohou selhat. Místo něčeho, co se děje automaticky, dostaly něco, co musí vědomě kontrolovat.

4. Odkládáme emoce na později

Tělo se sice dostalo do rovnováhy, ale emoční náboj v těle zůstává, protože nebyl vyjádřen, práce emocí nebyla dokončena.

✅ Co je vhodnější než techniky dýchání?

- Role dospělého je klíčová. Když je dítě v afektu, váš klidný nervový systém pomáhá zklidnit ten jeho. Je to dáno naší biologií. Zůstaňte s ním v tom, buďte jeho oporou.

- Pokud máte dítě, které ve velkém stresu úplně přestává dýchat a může to mít špatné následky, místo instrukcí dítě obejměte a jen klidně spolu s ním dýchejte. Dítě se na váš rytmus dechu přirozeně napojí. Váš nervový systém reguluje ten jeho.

- Vytvořte prostor pro vyjádření emoce. Třeba pro hněv se dají používat nejrůznější hry, které pomohou dostat energii ven z těla, nikoliv ji v něm uvěznit. Nápady her máme na webovkách Neufeld Institut CZ/SK .

- Později, pokud to nebude pro dítě příliš zraňující, přijměte a pojmenujte emoci. Můžete říct něco jako: „Vidím, jak moc jsi naštvaný, že ta věž spadla. To je k vzteku!“ Tím dáváte najevo, že rozumíte, jste s ním a že jeho pocit je naprosto v pořádku, ať je jakkoliv velký.

Na rozdíl od dětí, které mají úžasnou možnost seznámit se s emocemi spolu s námi (jinak to budou muset dělat v terapii v dospělosti), pro nás, rodiče, může být vědomé dýchání skvělým nástrojem. Máme děti, o které se máme postarat, kterým máme pomoci růst. Trochu potlačení v okamžiku nezaškodí, pokud to pomůže být dobrými rodiči. Jen si musíme pamatovat, že jakékoliv potlačené emoce dřív nebo později budou chtít ven. Dechové techniky jsou krátkodobým řešením, berličkou v okamžiku. Dlouhodobým řešením je růst (ve vztazích, v terapii).

U dětí je naším hlavním úkolem poskytnout jim bezpečí a vztah, nikoliv techniky zvládání silných emocí. Náš vztah, náš klid a naše přítomnost jsou tou nejlepší lekcí emoční regulace.

03/05/2025

Ak máte tendenciu zasekávať sa vo neproduktívnych myšlienkach, prečítajte si ako pre vás môže byť užitočný súcit k sebe ďalej- a pripomínam rovno pobytový program 30.5-1.6.- viz https://www.facebook.com/events/2708742692649720/ ešte sú voľé miesta

Nový výskum sa pozrel na to, ako všímavosť a terapia zameraná na súcit pomáha zvládať depresie, úzkosť a stres.

05/03/2025

Tvoje tri domovy: telo, Zem, myseľ. Dobre sa o ne staraj.

Remember...

10/01/2025

Odporúčam toto kratučké videjko Break the cycle a aj knihu Darcie Narvaez „The Evolved Nest- Nature’s Way of Raising Children and Creating Connected Communities“

Visit the site for a film discussion guide, more educational materials, and science references at www.BreakingtheCycleFilm.org See the Spanish version of the...

04/01/2025

„Súcit so sebou nie je to isté ako byť k sebe mäkký. Je to spôsob, ako sa o seba starať, aby sme mohli naplno rozvinúť svoj potenciál.“ – Kristin Neff

14/05/2024

👌

V minulý týden vyšel můj překlad knížky Úleva od bolesti pomocí mindfulness od Jon Kabat-Zinna.

Jon Kabat-Zinn je zakladatel Kliniky pro snížení stresu při Massachusettské univerzitě, vědec a učitel meditace. Díky jeho úsilí je dnes mindfulness obecně přijímanou součástí západní medicíny a psychoterapie.

V této své knížce, kterou doprovázejí krásné ilustrace, nabízí úvod do mindfulness a různé meditační praxe, které pomáhájí nejen při zvládání bolesti, ale také při zvládání jakýchkoli náročných prožitků a stavů, a které dokládají, že bolesti se možná vyhnout nemůžeme, ale utrpení – tedy náš postoj k bolesti – je volitelné.

👉 Více na obchod.portal.cz