28/11/2025
Dnes som sľúbila rodičom dieťatka, čo bolo u mňa na vyšetrení v Katiesclube, kontakt na pána doktora a tiež na skvelú Peťku. A práve sa mi objavil tento jej post. Nič nie je náhoda. Túto dvojicu odporúčam všetkým rodičom, ktorí hľadajú možnosti ako svojmu dieťatku účinne pomôcť.
Už dva a půl roku, týden co týden, je můj páteční program jasný. V pátky totiž ordinuje MUDr. Stanislav Severa, dětský a dospělý neurolog, který svou více než čtyřicetiletou neurologickou praxi zasvětil dětem s poruchami pohybového vývoje, především dětskou mozkovou obrnou. Tou trpí i jeho starší dcera.
A žiju s ní i já, i když utrpením se můj život od chvíle, co se známe, dá nazvat jen vzácně.
Díky němu a díky jeho učiteli, prof. MUDr. Václavu Vojtovi, totiž smím žít svůj sen.
Narodila jsem se ve 28. týdnu těhotenství, prodělala těžkou asfyxii a krvácení do mozku. Pečující lékaři od neonatologa přes ophthalmologa po ortopeda se výjimečným způsobem semkli a dělali, co uměli, aby ta holčička, o které se od narození vědělo, že bude vyrůstat bez maminky, měla co největší šanci na slušný život.
Té šanci jsem beze zbytku dostála. A to i přesto, že pro mne prof. MUDr. Václav Vojta i MUDr. Stanislav Severa přišli pozdě.
Pozdě, ale přece.
MUDr. Stanislav Severa celou svou praxi strávil v Novém Městě na Moravě, přestože byl v době, kdy ho prof. MUDr. Václav Vojta prohlásil za svého nástupce, mnohokrát žádán, aby přešel do Prahy. On však myslel na svou rodinu. A tak si ho stovky rodin s těžce postiženými dětmi vyhledaly samy. Snad největší boom byl v devadesátých letech, kdy o něm jako o své naději pro české děti mluvil prof. Vojta v dokumentu GEN. To se do Nového Města vypravovaly i autobusy plné pacientů, výjimkou nebyla ani slovenská klientela.
Když jsem se narodila v roce 1995 v Praze já, jeho jméno vůbec nezaznělo, přestože se nikdo tak jako on včasnou diagnostikou DMO nezabýval. Až když mi bylo devatenáct, oslovila jsem ho sama. V tom roce jsem ukončila gymnázium a chtěla jsem si ujasnit, jestli oblast dětské neurologie je moje gusto.
Velkoryse mi nabídl přihlížet jeho přednášce o včasné diagnostice DMO v rámci školení Vojtovy metody u Mgr. Hany Novákové v Praze. Zodpověděl všechny moje otázky a mě ještě dlouho potom píchlo u srdce vždy, když jsem si vybavila lásku a úctu, s jakou mluvil o svém učiteli. prof. MUDr. Václavu Vojtovi.
Osm let jsme spolu nebyli v kontaktu. Já jsem létala po světě, studovala jógu a jógovou terapii, vrhla jsem se do praxe a po pár letech se mi narodila dcera. Plnila jsem si sny jeden za druhým, přesto ten největší, neurologii a rehabilitaci, jsem zasunula hodně hluboko, protože mi vedení nejedné vysoké školy dalo najevo, že tam se svou diagnózou nemám co dělat.
V roce 2022 jsem MUDr. Severovi poslala k diagnostice desetiměsíční miminko. Bylo to jeho obrovské štěstí, protože vyšla najevo těžká forma DMO. A byl to zároveň i obrat pro mou praxi, protože když poznal moje výsledky, začal mi děti do vedení svěřovat obratem i sám pan doktor. Do té doby jsem s dětmi s DMO pracovala výjimečně. A jako dodnes, s obrovským respektem.
Tváří v tvář takové diagnóze, jako je DMO, ale nemůžete stagnovat. Zvlášť když sami víte, zač je toho loket.
A tak je už dva a půl roku můj páteční program jasný. Když ordinuje MUDr. Stanislav Severa, jsem u toho. S úctou, pokorou, vděčností, že si mě ten bývalý dlouholetý a vynikající primář novoměstské dětské neurologie pustil do svého prostoru.
Ten prostor přitom není nijak rezervovaný. MUDr. Severa si na nic nehraje, nikomu nic neslibuje. Dává rodičům dětí ten největší dar, když říká pravdu.
Včasná diagnostika pohybových poruch podle Vojty dokáže především dvě základní věci - zaprvé stanovit vývojový (pohybový) věk dítěte, zadruhé vyloučit či potvrdit riziko rozvoje dětské mozkové obrny. Nadto sám prof. Vojta v osmdesátých letech v rozsáhlém desetitisícovém screeningu potvrdil jednu obrovskou naději - pokud dítě s rizikem rozvoje DMO začne cvičit už před půl rokem věku (ne později!!!) , má až polovina takto postižených dětí naději obrnu zcela zvrátit.
Jenže to by lékařů, kteří toto riziko před půlrokem věku rozpoznají, nesměla být jen hrstka. Pro důvod nemusíme vůbec chodit daleko. Emigrací prof. MUDr. Vojty trpí i děti v generaci mé šestileté dcery …
Vždyť ani Mudr. Severa se od Vojty včasnou diagnostiku doma nenaučil - musel za ním na vlastní náklady v letech 1990 - 2000 létat do Říma, kde měl pro školení podmínky.
Před pár týdny mi MUDr. Severa svěřil dalšího ze svých pacientů, osmiměsíční miminko s těžkým kombinovaným postižením. Obrna jím doslova zmítá. Ale protože rodiče diagnózu tušili a za MUDr. Severou se vydali z vlastní iniciativy, neobrátili svou bolest proti němu.
Jejich nejpalčivější otázka, když poprvé přišli ke mně, byla přesně opačná:
“Co budeme dělat, až jednou pan doktor pracovat nebude? Protože co našemu dítěti je, mu bylo jasné mezi dveřmi. Bylo vidět, že je mu to líto, ale že ho prostě zároveň neodepsal.”
Shrnuli tím všechno,. co rodina dítěte s postižením potřebuje.
Pravdu, jakkoli je krutá.
Soucit, ne lítost, protože soucit a empatie dokážou té pravdě čelit a nepřipustí nad dítětem zlomit hůl.
Jako bych ho slyšela: “Když budete makat, a tím myslím hodně makat, vy sami a nikdo za vás, dá se toho hodně obrátit k lepšímu. I když ta diagnóza je jaká je …”
Před časem jsem byla svědkem opačné situace. To když rodiče diagnózu přijmout odmítli a doporučení cvičit a léčit dítě botulotoxinem (který je často u těžkých forem DMO nezbytný) ignorovali. Když svůj smutek obrátili proti němu, podíval se na portrét svého učitele Vojty a klidně řekl: “Vím, že vás to bolí. Ale já jsem tu od toho, abych říkal pravdu. To mě naučil právě on…”
Pár týdnů na to prodělal MUDr. Severa infarkt. Poprvé i podruhé přežil a měsíc nato se vrátil do práce. “Je mi třiasedmdesát a už bych pracovat nemusel. Ale i kdybych pomohl jednomu jedinému dítěti, budu pracovat, dokud to půjde. Na tom se nic nezmění,” prohlásil rezolutně.
A tak je od června zpátky v práci. Dál přijímá do péče všechny děti bez rozdílu.
Dál sleduje kojence podle Vojtova protokolu a kontroluje si je každý měsíc. Ty zdravé, když už chodí a cvičením potřebovali jen popohnat nebo zlepšit kvalitu, s radostí propouští. Rodiče těch postižených motivuje, jakkoli je to těžké.
Dál říká pravdu. “Já jsem si tu obrnu nevymyslel, když tam je, tak tam je. Je mi špatně pokaždé, když to někomu musím říct. Vždyť já sám vím zatraceně dobře, jaké to je. Ale kdybych tu pravdu neřekl, ještě bych situaci zhoršil …”
S jeho svolením a na jeho žádost přikládám kontakt pro všechny rodiče, kteří chtějí mít jistotu:
Mudr. Stanislav Severa
Žďárská 80, Nové Město na Moravě 592 31
+420 603 207 805
Žádná máma pro něj nebude hysterická.
A žádný problém tak těžký, aby nestálo za to proti němu bojovat.
Petra Fridrichová
P.S. Pokud Vám článek posvítil na cestu, můžete jej ocenit libovolným honorářem a podpořit tak provoz naší pro rodiče dětí s DMO bezplatné poradny i větší informační dosah. QR kód najdete v komentářích pod příspěvkem, děkujeme 💛
