21/10/2025
Odkaz jednoho chlapa.
Měl jsem vztah. Sedmnáct let. Manželství, hypotéku, děti, sny.
Šetřil jsem, dřel jsem, opravoval, platil, plánoval.
Chtěl jsem být chlap. Ten, co buduje rodinu a domov.
A když jsem potřeboval podržet, dostal jsem kudlu do zad.
Rozvod.
Kniha, která se dočetla. A já poprvé zjistil, že i když děláš všechno správně, někdy to prostě nestačí.
Sedm týdnů na neschopence, 22 kilo dole, bolesti těla i duše.
A pak přiznání, že mám dvě krásné děti… s tou nepravou.
Odešel jsem jako chlap.
Bez hádek o majetek, bez boje o byt, bez tahanic o děti.
Zůstaly tam, kde je jejich domov – v bytě, který jsem postavil vlastníma rukama.
A já se vrátil zpátky – do dětského pokoje.
K rodičům. K realitě. K začátku.
Ale dal jsem si druhou šanci.
Nový život. Nové sny. Tetování, bolest, vasektomie, restart.
A pak motorka.
Ten stroj, který mě zachránil.
Poslední peníze, nový řidičák a sen, který jsem proměnil v realitu.
Projížďky, svoboda, vítr, hlava vyčištěná od všeho, co bolelo.
A pak přišla ona.
Poprvé mě někdo viděl takového, jaký opravdu jsem.
Zamiloval jsem se. A věřil, že tohle je ta šance na novou rodinu.
Vařil jsem, nosil květiny, snídaně do postele, výlety, dovolené, kilometry, smích, doteky, objetí.
Byl jsem chlap a iniciativní, vnímal jsem a rok a půl jel model, abych byl dost.
A i když jsem dal všechno, nestačilo to.
Zase jsem slyšel jen to, že jsem výjimečný – ale ne dost na to, aby za mě někdo bojoval. A tak přistála další velká jizva, která zůstane.
A víš co?
Asi jsem fakt výjimečný.
Protože i když jsem dostal ránu, zůstal jsem člověk.
Odešel jsem se ctí, musel jsem, když jsem nebyl dost.
A i když to bolelo, vím, že jsem dal všechno, co jsem měl a zjistil, co vše dokážu vydržet a dát.
Mám dvě zdravé děti, srdce plné jizev a motorku, která ví, kolik toho unese.
A jestli mě život něco naučil, tak tohle:
Když někdo nechce, neuděláš nic.
Ale pokud věříš sám v sebe, zvládneš všechno.
Díky všem, co zůstali.
A těm, co odešli… díky taky.
Protože jste ze mě udělali chlapa, který už ví, kdo je.
A teď?
Teď jedu dál.
Za sebe, s ďáblem na zádech.
A všichni ostatní mi můžou... no však víte. 🖕
