07/14/2025
Dobrou noc, děti :-P
Pohádka o království Chutí a ztracené barvě
Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, leželo kouzelné království Chutí. Všechno v něm bylo plné barev a vůní – stromy rodily šťavnatá jablíčka, pole se vlnila zlatým obilím, zahrady voněly čerstvými bylinkami a potoky šuměly průzračnou vodou.
Vládla tu moudrá královna Výživa, která věděla, že aby byli všichni zdraví a šťastní, musí jíst pestře a s radostí. Každý den se na královském stole objevovaly poklady ze všech koutů království: červené jahody a rajčata, oranžové mrkve a dýně, zelené brokolice a špenát, žluté kukuřice a banány, hnědé oříšky a celozrnné pečivo, a dokonce i fialové borůvky a lilky.
Ale v jednom malém domečku na okraji království žil malý princ Fanda. Fanda byl moc milý chlapec, ale měl jeden velký problém: nechtěl jíst nic jiného než bílé rohlíky a žluté hranolky. Když mu maminka nabídla zelenou brokolicovou polévku, zamračil se. Když mu táta ukázal červené jablíčko, zavrtěl hlavou.
„Fuj, to je divné! Já chci jenom to, co znám!“ říkal.
Královna Výživa si všimla, že Fanda je den ode dne bledší a smutnější. Jeho oči, dříve jasné jako studánky, teď byly zakalené. Jeho vlásky ztratily lesk a jeho smích zněl slabě. A co bylo nejhorší, z celého království Chutí začala pomalu, ale jistě mizet jedna barva – zelená.
Nejdřív zmizela ze špenátu, pak z brokolice, pak z hrášku. Dokonce i tráva na louce začala blednout. Království Chutí bylo v panice!
Královna Výživa svolala všechny své rádce – pana Vitamína, paní Vlákninu a silného Proteina. „Musíme zjistit, proč mizí zelená barva!“ řekla.
Pan Vitamín se podíval do svých kouzelných knih a zjistil: „Zelená barva mizí, protože ji nikdo nejí! Zelená je barva síly, energie a ochrany. Bez ní tělo slábne a ztrácí obranu proti nemocem!“
Paní Vláknina dodala: „A také se zastavuje pohyb v bříšku! Zelenina pomáhá bříšku správně pracovat.“
A silný Protein přikývl: „Bez zelené není dostatek stavebních kamenů pro silné svaly a jasnou mysl.“
Královna Výživa pochopila. Věděla, že to je kvůli Fandovi a dalším dětem, které odmítaly zelené jídlo. Vydala se za Fandou.
„Milý Fando,“ řekla jemně, „vím, že máš rád rohlíky a hranolky. Ale království Chutí potřebuje všechny barvy, aby bylo zdravé. A ty také. Zelená barva mizí, protože ji nikdo nejí. A s ní mizí i tvoje síla a radost.“
Fanda se podíval na své bledé ruce a smutné oči. Pak se podíval na okno a viděl, jak tráva venku ztrácí barvu. Bylo mu to líto.
„Co mám dělat, královno?“ zeptal se tiše.
„Zkusíme malý trik,“ usmála se královna. „Dnes ti maminka připraví tvůj oblíbený rohlík. Ale k němu ti dá jenom maličký kousek zelené okurky. Nemusíš ho sníst, jen se na něj podívej. Zítra ho zkus olíznout. Pozítří kousnout. A uvidíš, co se stane.“
Fanda souhlasil. První den se na okurku jen podíval. Druhý den ji opatrně olízl. Třetí den si vzal maličký kousíček. A překvapení! Nebylo to tak špatné!
Pomalu, krůček po krůčku, začal Fanda zkoušet i další zelené věci. Malý kousek hrášku, lístek salátu, kousek brokolice. A jak Fanda jedl více zelené, stalo se něco úžasného!
Zelená barva se začala vracet do království Chutí. Tráva zezelenala, špenát se zazelenal a Fandovy tváře dostaly zdravou barvu. Jeho oči zase zářily a jeho smích byl silný a radostný. Cítil se plný energie a mohl si hrát celé dny!
Od té doby Fanda věděl, že všechny barvy jídla jsou důležité. A i když měl stále rád rohlíky a hranolky, vždycky si k nim přidal i kousek zelené, červené, oranžové nebo fialové. Protože věděl, že každá barva má svou kouzelnou moc a společně tvoří to nejkrásnější a nejzdravější království – království jeho vlastního těla.
A tak žili v království Chutí šťastně až do smrti, plní barev a zdraví.
